Jak připravit starého kohouta: recepty a tipy!

Uvědomuji si, že tento příspěvek pravděpodobně vyvolá různé reakce…

Někteří z vás budou nadšeni, že o tomto tématu píšu, protože máte staré slepice nebo kohouty, kteří potřebují novou „práci“, a někteří z vás budou nadšeni z toho, že

Některé z vás pobaví, že se vám příspěvek na toto téma objevil v e-mailové schránce…

A někteří z vás budou pravděpodobně zděšeni, že bych někdy uvažoval o tom, že bych snědl jedno z našich kuřat.

Dovolte mi tedy, abych vám to vysvětlil…

Pro nás je obrovskou součástí hospodaření (ve skutečnosti je to ta nejpodstatnější část) je výroba potravin. Ačkoli jsme milovníci zvířat, hlavním důvodem, proč máme skot, kuřata, prasata a krůty, je, abychom si mohli vypěstovat co nejvíce vlastních potravin.

Jak jsem se již zmínil, nemám radost ze zabíjení zvířat, která jsem „poznal“. Není to moje oblíbená část hospodaření, ale jako člověk, který se vědomě rozhodl jíst maso (a jsem s tímto rozhodnutím stoprocentně smířený), cítím, že je důležité, abych se nevyhýbal možnosti pěstovat a zpracovávat toto maso sám.

I když mám slepice ráda, nepovažuji je za domácí mazlíčky – spíše za partnery, chcete-li, v našem hospodaření. A pálí mě žáha nad trendem předávání kuřat do útulků, když už jsou nepoužitelná.

Pokud se snažíme jít ve šlépějích našich předků, kteří hospodařili, buďme upřímní: prababička své staré slepice do útulku nedávala. Slepice, které už měly svá nejlepší léta za sebou, byly určeny do hrnce na guláš, kde prababička z masa a kostí vytáhla poslední kousek chuti. Podle mého názoru je to „Neplýtvej, nechtěj“ ve své nejlepší podobě.

Vstupte na stránky pana kohouta

Pana Kohouta jsme si pořídili před několika lety a jsem za to rád. Mít kohouta v našem hejnu jako by doplnilo „přirozený“ řád věcí a naše slepice se okamžitě zdály být odvážnější a spokojenější při svých toulkách po dvorku. (Nezapomeňte, že nemusíte mít kohouta, abyste měli vejce. Je to čistě dobrovolná záležitost – tento příspěvek vysvětluje některé výhody a nevýhody).

Vždycky jsem na něj dával pozor a jeho obrovské ostruhy (ostré výrůstky na jeho nohách) a sledoval ho, zda se neobjeví nějaký náznak agrese, zejména v blízkosti dětí. Jen jednou se mi nabídl, že mě vyzve na souboj, ale po menší „diskusi“ jsme to vyřešili a od té doby mě respektoval.

Proto mě šokovalo, když před několika týdny nevyprovokovaně napadl Prairie Boye. slyšela jsem, jak Prairie Boy kňučí, a otočila jsem se právě včas, abych byla svědkem druhého kola, kdy ho pan Kohout pobídl a srazil k zemi. Naštěstí zaútočil zezadu a dotkl se ho jen zezadu. Tryskala z něj krev, ale žádné hluboké rány.

K smrti mě vyděsilo, když jsem si uvědomil, že stopy po ostruhách byly přesně ve stejné úrovni jako Prérijníkovy oči… Kdyby na něj zaútočil zepředu, a ne zezadu, mohlo to být mnohem vážnější.

Uvědomuji si, že vždy, když jsou zvířata v blízkosti dětí, je s tím spojeno riziko, a beru to na vědomí. Nemůžeme si však nechat zvířata, která záměrně útočí na děti, takže bylo rozhodnuto, že pan kohout musí pryč (a taky začal trochu terorizovat slepice…).

Dát ho pryč nepřipadalo v úvahu: nikdo nechce čtyřletého kohouta, který útočí na děti… A myšlenka na vyhození mršiny do koše mi připadala strašně nešetrná. Takže i když jsem věděla, že maso bude tvrdé, byla jsem pevně rozhodnutá ho nějak zužitkovat. Navíc jsem slyšela sliby o tom, že starší kuřata dodají dušeným pokrmům a vývarům větší hloubku chuti, takže jsem si tuto teorii chtěla vyzkoušet na vlastní kůži.

Postup

Konec pana Kohouta byl rychlý a poněkud neklimatický. Poté, co jsme ho utratili a vypustili krev, jsme ho ponořili do hrnce s horkou vodou, což nám usnadnilo škubání, a pak jsme pokračovali v vykuchání a čištění mrtvoly.

Zde je můj návod na porcování kuřat (obrázky i video!).

Děti z prérie se u nás poflakovaly a braly to s nadhledem. Během práce jsme jim vysvětlovali postup a holčička z prérie (4 roky) se zeptala na pár otázek ohledně peří a krve a pak ztratila zájem a šla si hrát. Je pro mě důležité, aby pochopily závažnost zabití zvířete a nebyly z toho „znechucené“, proto chci, aby to zažily hned, místo abych to před nimi skrývala, dokud nebudou starší.

Tak jsem tam byl… Držel jsem vychrtlou, tvrdou mršinu starého kohouta… A byl jsem pevně rozhodnutý, že půjde do hrnce.

Klíčem k jakémukoli kusu tvrdého masa je dlouhé, pomalé a vlhké vaření. Starší ptáci sice nejsou ideální na pečení nebo smažení, ale připravují se z nich báječné polévky a vývary.

Jak uvařit staré kuře

Budete potřebovat:

• 1 celý kohout nebo dušená slepice, oškubaná & vykuchaná
• Voda (na zakrytí ptáka)
• Bylinky dle vlastního výběru (šalvěj, rozmarýn, tymián atd.) čerstvé nebo sušené
• 2 bobkové listy
• Sůl/pepř podle chuti (používám tuto sůl.)
• Další bylinky, koření a zelenina podle vlastního výběru (cibule, česnek, mrkev, celer) na přípravu vývaru (pokud je to nutné).

Ptáka volně přikryjte (já jsem použila voskovaný papír, aby mohl korpus dýchat – vyhněte se igelitové fólii) a dejte ho na 4-7 dní do lednice. Tento krok je pro starého ptáka velmi důležitý, protože delší stárnutí umožní svalovým vláknům uvolnit se a změknout. Nevynechávejte ho!

Po zrání vložte ptáka do velkého hrnce a zalijte ho vodou. Podle chuti ho dochuťte (já jsem do něj vhodila sůl, pepř, rozmarýn, petržel a cibuli) a přikryjte. Vařte 6-12 hodin.

Vyjměte ptáka z hrnce a nechte ho vychladnout, abyste s ním mohli pohodlně manipulovat. Vyjměte všechno maso z kostí.

(Maso jsem ochutnala, když jsem ho krájela, ačkoli tam bylo několik proužků tmavého masa, které byly extra gumové (Tyto kousky jsem dala psům), většina z nich byla překvapivě křehká!)

V tuto chvíli můžete kosti odložit stranou (použijeme je na přípravu kuřecího vývaru) a maso vhodit zpět do vývaru a připravit kuřecí polévku. (Stačí přidat zeleninu podle vlastního výběru, nudle a koření podle chuti a před podáváním odstranit bobkové listy. Nemám *přesný* recept na kuřecí polévku, protože pokaždé, když ji podávám, je jiná.

Pro tento konkrétní projekt jsem se rozhodl zavařit kuřecí polévku na později, protože teď je na polévku zatraceně horko. (Postupoval jsem podle návodu v Ball Blue Book a použil jsem svůj tlakový zavařovací hrnec).

Teď vám zůstane hromada kostí. Vraťte je do hrnce spolu s další zeleninou a bylinkami (abyste jim dodali chuť) a vařte je dlouho a pomalu (já se snažím o 12-24 hodin), abyste získali lahodný kuřecí vývar. V tomto příspěvku najdete podrobný návod na přípravu vývaru a také pokyny, pokud ho chcete konzervovat (i když nemusíte – dá se i dobře zmrazit).

A tady to máte – právě jste proměnili starého tvrdého ptáka v chutnou polévku a vývar, který bude v zimě vítaným zpestřením večeře.

Vaření pana kohouta byl dlouhý proces, ale naštěstí nebyl příliš pracný. Jsem také ráda, že jsem se do toho pustila – nic nepřišlo nazmar a já jsem si mohla do spíže přidat několik sklenic domácí kuřecí polévky a chutného, výživného vývaru na další období letošního roku. Mise splněna!

Tisk